U soudu v Africe

Stařičký Iljušin 18 se pomalu snášel po pětihodinové cestě z Prahy na letiště severoafrické metropole, bývalé francouzské kolonie. V tu hodinu v říjnu 1967 byla už tma, jen ozářená přistávací dráha a letištní budovy vítaly poutníky z dalekých zemí...... Na palubě letadla z Prahy jsem se nosem na okénku už nemohl dočkat až přistaneme a já budu moci začít svoji první dovolenou po škole. Že mne to vyjde levně a to v tak krasné zemi byly okolnosti, které jsem momentálně nevnímal, tak jsem byl nadšený..... Moje maminka pracovala v hlavním městě této bývalé kolonie jako lékařka v rámci rozvojové pomoci, takže jsem mohl samozřejmě bydlet u ní. Hned druhý den jsem vyrazil do města, prohlížel jsem obchody, město a koukal se po lidech. Pozdě odpoledne jsem přišel domů a hned mezi věžáky jsem viděl skupinu mladých lidí, kteří hráli volejbal, což byl sport, který mne tehdy taky zajímal, hráli jsme ho na vejšce taky, no prostě zůstal jsem stát a přihlížel. Jak to tak bylo, hráči a hráčky mne pozvali, jestli nechci hrát taky. Jen jsem naznačil, že se musím převléknout a že přijdu. Za chvíli jsem v trenkách a tričku hrál taky, no prostě bylo vše v pořádku. V příštích dnech jsme hráli ještě víckrát a pomalu jsem se okoukal, tedy lépe řečeno zakoukal do jedné spoluhráčky, která byla zcela zřejmě solo. To už jsem začínal mluvit první slova francouzsky, Halimah, tak se moje známost jmenovala, byla velice pozorná, když mi něco mohla opravit, co mi ještě nešlo. Hali, jak jsem jí hned od počátku říkal, chodila na lyceum. Její otec byl obchodnik s čajem a kořením, velmi zdvořilý, Halimah ho měla velice ráda, jak se mně zdálo. To, jak je konservativní, jsem ještě nevěděl. No, prostě šlo to velmi rychle. Už asi při třetí příležitosti, když jsem Hali doprovázel domů, jsme zmizeli v temném parku a moje ruce se vydaly po těle mladé Arabky na pouť, která končila na jejích ňadrech a pak putovala stále níže a níže.Je nutno říci, že moc odporu jsem nenašel, ty trenky, tedy něco jako spartakiadní kalhotky dorostenek, byly dole dřív, než jsme se oba nadáli. Pak jsem se už neudržel a Halimah roztáhla svoje dlouhé nohy, byla velice štíhlá, proto hrála volejbal. Její mušlička byla vyholená. Přesto, že jsem byl zvyklý děvčatům kundičku vylízat, tohle byla uplně jiná parketa. Samozřejmě, že netrvalo dlouho a já jsem uchopil její hlavu za krasný tvrdý cop a vedl ji neúprosně do svého klína. Poněkud mne překvapilo, ano, i na to jsem v té chvíli myslel, jak Hali dovedně mi ho vykouřila. Jistě si domyslíte, vážení čtenáři, že to netrvalo dlouho a Hali spolykala moje sperma do poslední kapky. Píšu to tak, jak se to odehrálo, tedy já jsem vlastně s Halimah nespal, to vše byl jen velice intensivní petting. Musím říci, že jsem se chystal si moji přítelkyni vzít, jak se patří, když tu náhle zazněly hlasy, baterka osvítila scénu. Policie stála před námi. Ve mně by se krve nedořezal, tušil jsem, že to nedopadne dobře. Taky že jo. Později večer jsme seděli s maminkou u večeře, když tu zvonilo. Šel jsem otevřít, dva muži v civilu stáli přede dveřmi a ptali se, zda jsem ten a ten. Natolik moje znalosti stačily, abych pochopil, že mám jít s nimi. To už tam přišla i maminka a snažila se zprostředkovávat. Nedalo se nic dělat, zabavili mi pas a musel jsem s nimi k výslechu. Maminka řekla, že neumím francouzsky, že půjde se mnou. Jeli jsme asi čtvrt hodiny autem, někam za město. Po vystoupení z auta nás muži rozdělili a mne zavedli do místnosti, kam za chvíli přišel vyšetřující důstojník. Celkem zdvořile se představil, pak ale to šlo ráz naráz: svléknout, do naha! Zůstal jsem jako opařený, ale zvednutí ze židle za podpaží mi připomnělo, že nemám jinou možnost. Stáhl jsem tričko, povolil džínsy, které sjely dolů a pak jsem trochu zaváhal. Vyšetřovatel nic neřekl, jen najednou jsem dostal ránu bičíkem přes stehno a tu jsem věděl, že i slipy musí dolu. Vystoupil jsem z nich a postavil se do pozoru. Ucítil jsem, jak se mi krev vlévá do klína a výsledkem byl samozřejmě zcela ztopořený úd. Velice jsem se styděl, když se otevřely dveře a v nich stála matka. Musel jsem se k ní otočit předem a přistoupit pod háky, ke kterým mi uvázali ruce tak, jak se to dělá při nahém výslechu. V této nepohodlné pozici, zcela nahý, jsem byl 2 hodiny nepřetržitě vyslýchán, musel jsem líčit podrobně, co a jak jsme s Hali dělali. Hned na začátku přišel lékař, který mi z ocasu odebral, jako předmět doličný, zbytky spermatu, které tam po našich hrátkách ještě byly. Výsledek byl, že jsem byl postaven před alternativu vězení (což nešlo, musel jsem za 14 dni odjet) nebo ........

No na soudní přelíčení jsem se musel připravit tak jako tak. V každém případě panovalo při jízdě domů dlouho po půlnoci napjaté mlčení, neboť matka mi pak doma začala pěkně vyčítat, že měla pravdu, když během mé puberty se oprávněně domnívala, že můj pohlavní pud je příliš vyvinut a že je nutno výchovně zasáhnout. Teď jako by vyšlo vše najevo, jaké problémy jsem matce způsoboval. Všechno začalo, když objevila, že asi od 13ti let jsem začal onanovat. Prakticky každý den a tak jsem musel v sobotu a v neděli mít domácí nahé vězení, musel jsem se svléknout do naha a celý den něco dělat, ale rodiče mohli kontrolovat, že nemám erekci, na záchodě jsem musel nechat otevřené dveře. Nahota platila i když přišla návštěva. Divil jsem se jen, s jakým pochopením se naši u návštěv setkali, když vysvětlili, proč je syn nahý. Ve 14ti letech jsem byl představen poprvé u urologa. Jednou za 14 dní jsem musel k nucenému odběru semene, bylo to spojeno s velkým studem, když u toho byla sestra, která bez rukavic musela manipulovat s mým čůrákem, na začátku jsem dostal ejakulaci i bez té elektrostimulace. Matka pak každý den, večer před spaním, přetáhla mi předkožku a žalud postříkala dezinfekcí, což samozřejmě pálilo jako čert, ale nedalo se nic dělat. Faktem ale je, že jsem se časem trochu uklidnil.......

Hned na druhý den po nočním výslechu přišla obsílka k soudu. Skutečně vzali na vědomí, že musím odjet, nevěstilo to ale nic dobrého. K jednání došlo proto, že rodina mé přítelkyně považovala za urážku, že jejich dcera byla zneuctěna, že když si ji nevezmu, ale to by bylo stejně předčasné a že tedy požadují satisfakci! Při soudu nebylo nic nového, na radu právníka jsem se prohlásil vinným a se zatajeným dechem očekával rozsudek. "Obžalovaný, vstaňte!" zaznělo z úst soudce "za pohlavní zneužití 17leté Halimah S. jste odsouzen k přísnému tělesnému trestu, zbičovaní na nahém těle!“ Poté jsme si mohli sednout, po pravdě řečeno, podlomily se mi kolena. Hleděl jsem upřeně do země, těžce dýchal, mačkal kapesník. Po obvyklém zdůvodnění rozsudku mne soudce vyzval, abych předstoupil přímo před něj. " Váš trest musí být exemplární, provinil jste se a my musíme dát výstrahu, aby se podobné činy už neopakovaly! Protože se jedná o sexuální trestný čin, musí to i Vaše pohlavní orgány pocítit, budete zbičován i v oblati genitálií! Bude-li od teďka zjištěno, že jste sexuálně vzrušen, je nutno trest zpřísnit! Chci to teď zkontrolovat.“ V tom okamžiku ke mně přistoupili dva zřízenci a během několika okamžiků jsem stál před soudcem zcela nahý! Čůrák mi stál, až byl žalud fialový! Jen zastřeně jsem slyšel, jak soudce diktuje: rákoskou na zadek místo 35ti ran bude 50, navíc po 25 ranách na vnitřní strany stehen! Pohlavní orgány: 25 ran martinetou, to je onen francouzský nástroj, kdy při bičovaní genitalií jsou řemínky bez uzliků, je to teda to, co se v Evropě nazývá genitální bičík.

Byl jsem pak odveden do cely, kde jsem čekal na výkon trestu. Odpoledne přišla ještě důkladná lékařská prohlídka, včetně nuceného vysemenění. Vzrušení, které se samozřejmě dostavilo, prý nebylo počítáno do zostření trestu. Příští den pak krátce po osmé zarachotily klíče ve dveřích cely a já byl odveden do trestní místnosti. V prostředku stála trestní lavice, tedy lépe řečeno koza, na kterou jsem byl připoután. Celá procedura probíhala pomalu, věděl jsem, že nemám jinou možnost, tak jsem vystrčil zadek jak to jen šlo, samozřejmě jsem byl vzrušený, ale zřízenec, který mi ještě jednou sáhl na penis, nic neříkal. Pak už přišla první rána: bolest to byla hrozná, jen jsem se soustředil na můj úd, za chvíli jsem stříkal, na štěstí to zatím nikdo nezpozoroval! Za minutu přišly dvě rány, v zrcadle jsem viděl ,jak mi na zadku přibývají jelita. Ke konci jsem se už nemohl udržet a docela obyčejně jsem brečel! Trochu se mi tím ulevilo, ale byl jsem rád, když už jsem to měl za sebou. Další výprask jsem musel absolvovat na zádech s roztaženýma nohama. Nejhorší byly ty přípravy, připoutávání, zkušební rány do vzduchu. Před první ranou na genitálie jsem ještě zavřel oči a trochu ocas a šourek vystrčil, ta bolest byla ještě větši ,ale věděl jsem, že není úniku. Myslím, že nejhorší ale byly ty rány na vnitřní strany stehen, tam je člověk asi nejvíce citlivý. Krátce po poledni jsem byl konečně odveden na celu, kde jsem si mohl odpočinout, honilo se mi to všechno hlavou, ruka mi pak skončila v klíně.... přes všechnu bolest pak ale přišlo vyvrcholení, až jsem usnul.

Propuštěn jsem byl ješte ten den, do Prahy jsem odletěl plánovaně koncem toho týdne. Hledal jsem na volejbalovém hřišti. Ano volejbal se hrál, ale Halimah už jsem nikdy neviděl, nikdo z mladistvých nevěděl, kde je, prostě zmizela. Mně zbyly jen ty vzpominky, které jsem se snažil napsat. Zajímavé, i teď po 44 letech je všechno jako včera.