Návrat otrokáře
Po návštěvě otrokáře jsem nějakou dobu žila v nějakém napětí .. nemohl mě tenkrát odvézt k Pašovi, ale na odchodu mi důrazně řekl, že si mě pohlídá a vrátí se. Je to už téměř půl roku a já na jeho návštěvu pomalu a jistě zapomínám ……..
Je pátek a já si v práci vzala dovolenou, abych si prodloužila víkend a také trochu uklidila: „Proč jen jsou ty dny teď tak krátké .. nedá se vůbec nic stihnout“
Už jsem utřela prach a připravila si vysavač .. sakra, měla bych si koupit nový, nějak se tenhle už rozpadá .. no dám si cigaretku a pak se pustím do vysávání.
Sedím v křesle a vychutnávám si tu chvilku, když v tom zazní zvonek: „Kdo to může být? Určitě sousedi, copak asi chtějí?“ pomyslím si a vstávám, abych otevřela.
Za dveřmi však nejsou sousedi, ale neznámý muž s taškou a tak hned říkám: „Co si přejete? Jestli něco prodáváte a nebo mě chcete přemlouvat ke vstupu do nějaké sekty, tak nemám zájem.“ a hned přivírám dveře. Muž mě je však nenechá zavřít, opře se o ně a přetlačí mě: „Ale copak, ty už si na mě nepamatuješ? Tak jen mě hezky pozvi dál, ať dokončíme to, co jsme nestihli posledně.“
Nevěřícně se na muže opět podívám: „Ach, ano .. Otrokář !!“ Vybaví se mi naše setkání, na které jsem pomalu zapomínala a vím, že by nějaký odpor byl marný, tak pouštím dveře a ustupuji, muž se usměje a vzápětí vstoupí: „Tak je to správné.“ Postrčí mě do pokoje a prohlíží si mě: „Zdá se mi to a nebo si nějaké kilo přibrala? Budu si Tě muset znovu prohlédnout a přeměřit, abych Pašovi poslal nejnovější údaje.“ a dál si mě prohlíží. Po chvíli řekne: „Nebudeme to prodlužovat, už víš, jak si Tě chci prohlédnout a tak honem, všechno si svlékni!“
Pomalu a neochotně poslechnu a za nedlouho stojím před otrokářem nahá. Opět cítím jeho doteky nejdříve na prsou, potěžkává je a prohmatává. Pak si hraje s bradavkami, ale při tom se rozhlíží. V tom uvidí stočený centimetr, natáhne se po něm a začne mi prsíčka a bradavky přeměřovat, porovná je s dřívějšími údaji a opravuje je. Když skončí s tímto měřením, tak pootočí křeslo: „Opři se zadečkem a roztáhni nožičky“ přikáže mi. Tuším, co bude následovat .. přeměření výbavičky. Uposlechnu, jsem ráda, že mi nedal roubík a ani mě nesvázal jako u první prohlídky.
„Vidím, že stále dbáš o svoji výbavičku a máš ji hezky čisťounkou pro svého nového Pána“ podotkne otrokář a pozorně změří moji výbavičku. Pak už odloží centimetr a znovu prohmatá veškeré moje masíčko, jeho pohled poté padne na vysavač: „Vidím, že jsi chtěla uklízet, tak prosím, teď můžeš. Rád se podívám, jak Ti to půjde.“
Podívám se na něho a tiše se ptám: „Mohu se obléknout, Pane?“
„Ale ne, jen zůstaň takhle, ať na Tebe dobře vidím.“ zasměje se muž a v klidu se posadí do křesla.
Zapínám ten prokletý přístroj a tiše si říkám: „Proč jen jsem nevysála včera, teď se tady budu nahá převádět před tím mužem.“
Otrokář to však zaslechne a jen se směje. Rychle vysávám, v mušličce mám takový divný pocit a v prsou cítím tlak, už mám pokoj skoro hotový .. ale potřebuji ještě uklidit pod křeslem, ve kterém sedí otrokář. Zůstanu před ním stát: „Pane, prosím“ nesměle špitnu a muž vstává, odsunu křeslo a dokončuji úklid. V tom však cítím, že mě otrokář chytá za boky: „Zůstaň v předklonu a nehýbej se, zkontroluji stav tvojí výbavičky.“ A opravdu, jeho prsty prozkoumávají mojí výbavičku, pak mě jednou rukou přitiskne do svého klína a druhou prohmatává prsíčka: „Myslel jsem si to, Tvoje prohlídka a úklid Tě pěkně vzrušily, budeme moci pokračovat.“
„Pokračovat? Jak pokračovat, Pane?“ udiveně se ptám.
„Copak? Ty si nevzpomínáš? Posledně se Ti nepodařilo nasednout na můj ohon a tak to teď zkusíme znovu, musím Tě pro Tvého nového Vládce otestovat!“ odpoví mi a hned pokračuje: „Odnes vysavač, ať máme víc místa a já si zatím opláchnu ruce.“
Honem muže uposlechnu a než se vrátí z koupelny, tak už stojím v pokoji .. pokukuji po něm: „Proč má ruce za zády?“ myslím si.
„Všiml jsem si, že máš v chodbě židli, přines jí.“ nechává mě projít a otáčí se tak, abych na jeho ruce neviděla.
Přináším židli: „Kam jí mám postavit, Pane?“
„Kam chceš, ale musím k Tobě mít přístup ze všech stran a posaď se na ní.“ potutelně mi odpoví.
Sedám si na židli a muž si stoupne za mě: „Pravděpodobně máš svůj tunýlek rozkoše hodně úzký, tak ho ještě trochu vzrušíme a roztáhneme. Dej ruce za opěradlo a pokrč nožičky do zadu.“
Uposlechnu a cítím, jak mi otrokář nejdříve svazuje ruce .. bojím se toho, co bude dál a tak dávám nohy opět před sebe.
„Ale no tak, zatím jsi byla poslušná, tak si to teď nekaž. Přeci nechceš, abych na Tebe použil svojí sílu.“ suše řekne, ale přesto mi chytne kotník a přiváže mi ho k zadní noze židle. Pak mě obejde a tím samým způsobem mi přiváže i druhý kotník.
Nemůžu se hýbat, zadeček se mi lepí na židli a výbavička je roztažená .. co bude asi dál???
Otrokář u kalendáře vezme pravítko a položí ho na stolek, pak si přisune křeslo a sedne si přede mě. Navlékne si doktorskou rukavičku a začne mi mnout pysky, pak třít klitorísek a občas vsune prst do výbavičky. Nepravidelně vzrušování střídá a postupně při dalších návštěvách tunýlku přidává prsty.
Jsem čím dál víc vzrušená, ale muž také a tak se i on svléká a opět usedá do křesla. Ještě chvíli mě takto dráždí, ale také upřeně pozoruje .. čeká na vhodnou příležitost a ta se naskytne. Přivírám oči a vychutnávám si tu chvíli vzrušování mužem, když v tom ucítím slabou ránu na výbavičce a hned na to druhou .. to otrokář využil mého vzrušení a testuje mojí výbavičku.
Vykřiknu, ale cítím, že jsem ještě víc vzrušená .. otrokář si ještě chvíli hraje, masíruje mi pysky a klitorísek, aby v zápětí dal výbavičce ochutnat pravítko.
Když ale vidí, že jsem dostatečně vzrušená, tak vstane a odváže mě .. odvádí mě ke gauči, sedne si a přitáhne mě na sebe. Jeho ohon je silně vzrušený a já na něj nasedám ……
Přestože jsem vzrušená, chvíli trvá než se výbavička zcela roztáhne a pojme celý ohon .. ale pak již cítím, jak zaplňuje moji mušličku. Otrokář mě přidržuje a já střídám rytmus, pomalu a rychleji, ohon je na okraji výbavičky nebo naopak hluboko v ní a nakonec se udělám. Jen sedím a vnímám stahování mušličky. Dívám se mu do očí: „Děkuji, Pane.“
Když pomine vzrušení, nadzvedávám se a klekám si před otrokáře .. beru jeho nástroj do ruky a masíruji jej, druhou rukou hladím a jemně mačkám jeho přívěsky. Tuším, že by chtěl, abych se k němu víc sklonila a pomohla si pusinkou .. ale mám z toho strach a tak zůstávám jen u masáže rukou.
Otrokář mi pomáhá, asi si ještě pamatuje, že jsem v tomto nesmělá a pak i on dojde k svému vrcholu .. pozoruji jak může být šťastný muž, protože si začínám uvědomovat, že i mě si může někdy Paša zavolat a já mu budu muset být po vůli.
Otrokář ještě odpočívá a já se bojím pohnout, jen stále hladím jeho nástroj a přívěsky .. po chvíli nesměle navrhnu: „Nechceš se osprchovat, Pane?“
„Ano, rád.“ odpoví mi. Zvedám se a uvolňuji mu cestu ke koupelně.
Otrokář mě svým způsobem přemohl, ráda bych byla s ním a tak naslouchám zvukům a když slyším, že přestala téct voda, tak na dveře zaklepám a vzápětí vklouznu do koupelny. Beru ručník a začnu svého Otrokáře utírat .. snažím se tu chvíli protáhnout, ale nejde to do nekonečna: „Mohu se osprchovat i já?“ ptám se.
„Jistě, ale budu tady s Tebou a než se začneš sprchovat, tak mi předveď, jak umíš čůrat.“ odpoví mi. „To mám ve sprše čůrat? Od toho je přeci jiné zařízení, Pane.“ udiveně řeknu.
„To sice je, ale to bych toho moc neviděl, jen hezky vlez do té malé vaničky, trochu se zakloň a začni čůrat. Uvidíš, že to půjde, stejně jako posledně při klystýrku.“ s úsměvem mi připomene svoji poslední návštěvu.
Sice uposlechnu .. čůrání mi však nejde, ale předkloním se a pustím vodu, to by mělo zabrat a také že ano, cítím, že se mi chce a za chvíli již čůrám.
„No vidíš, že jde plnit Pánovi rozkazy, teď se můžeš osprchovat a pak se vrať do pokoje.“ a s těmi slovy otrokář odchází.
Když se vrátím do pokoje, tak otrokář sedí v křesle: „Mohu Ti něco nabídnout, Pane?“ zeptám se.
„Ano, můžeš .. čímpak mě pohostíš?“ řekne a dál klidně sedí.
„Nečekala jsem návštěvu a tak to bude jen něco rychlého. Než to připravím, uvařím Ti kávu, ano?“
Otrokář souhlasí a tak nejdříve postavím vodu a pak hned začnu připravovat chlebíčky. Když se začne voda vařit, tak zalévám kávu, když v tom uslyším „Ty si nedáš se mnou?“
„Neodvážila jsem se, Pane .. ale vody je dost.“
„Tak to rychle naprav a posaď se tady chvíli se mnou. Chlebíčky ještě nějakou dobu počkají.“
Připravuji si kávu i pro sebe, sedám si naproti otrokáři a on se mě vyptává, co jsem dělala celý ten půlrok od jeho návštěvy. Teď to není Pán, ale přítel, se kterým jsem se dlouho neviděla. Přesto po chvíli vstávám a pokračuji v přípravě chlebíčků, dál si však povídáme a přítel Otrokář také vstane, přistoupí ke mně a opět mi kontroluje výbavičku.
„Už jsi zase vzrušená, tohle se Pašovi nebude líbit a bude muset zkrotit Tvoje choutky.“ řekne se smíchem otrokář a pak pokračuje: „Docela bych rád viděl, jak Ti Paša nechá upravit a ozdobit výbavičku, přeci jen je pro harém moc velká.“
Že bych se pokusila odvrátit nevyhnutelné?: „Pane, co kdybys na mě zapomněl a našel pro Pašu nějakou jinou?“ navrhuji.
„Tak to nepůjde, Paša o Tobě již ví. Hned po Tvé první návštěvě jsem mu o Tobě psal a teď čeká, až Tě přivezu do jeho harému.“ okamžitě mi odpoví a já posmutním: „Kdo ví, co mě v harému opravdu čeká.“
Přesto dodělám chlebíčky a nabídnu je Pánovi .. on mi začne o harému vyprávět a hlavně o Pašovi, o mém novém Pánovi.