Žárlivost
Bylo horké léto a jako většina lidí i my jsme si večer vyšli do ulic. Spousta zahrádek lákala k tomu povečeřet venku nebo jen tak sedět a klábosit. Neodolali jsme ani my, vlastně si už ani nepamatuji co jsem jedli a i když to určitě nebylo špatné, všechno přebila cesta domů.
Ještě jsme se chvíli jen tak procházeli rušnými ulicemi pozorovali to lidské hemžení. Na nebi se objevil měsíc doprovázený tisíci světly ze vzdálených hvězd, z kamenných chodníků a starých domů, přes den rozpalovaných horkým sluncem, sálalo příjemné teplo. A tak bylo možné obdivovat nejen krásu staletých budov, ale stejně tak i krásu ženských těl skrytých většinou jen do triček, kraťasů a nebo letních šatů. A často to byly velmi odvážné modely, připomínající spíše plavky než skutečné oblečení.
Myslím, že si všimla mých pohledů a i když věděla, že se nemá čeho bát, přesto snad malinko znejistěla. Věděl jsem to, ne cítil jsem to a tak jsem jí k sobě přitiskl a jemně jí políbil. Snad byla ráda, snad cítila, že je mojí, kdo ví?
Ocitli jsem se v posledním autobusu, který nás mě odvést do pensionu na okraji města.
Seděli jsme vzadu naproti sobě, před námi jen pár starších lidí a několik snad párů, vracejících se stejně jako my. Najednou jsem si uvědomil, že sleduji cestu a ona už chvilku sedí tak nějak divně. Myslel jsem že mně šálí oči. Ten pohled mě ničil, seděla s nohama mírně od sebe, šaty vyhrnuté až k pasu a bez kalhotek. Ty držela v ruce. Usmála se a jen povídá: „Vezmi mi je k sobě, miláčku, je mi tu horko.“ Asi jsem se tvářil jako osel, ale mechanicky jsem si je vzal a strčil do kapsy. Seděl jsem a nemohl odtrhnout oči, byla to jasná provokace, ale odolejte dvojici krásných stehen, dvojici která se pomaličku rozvírá a odhaluje tak stále víc krásně vyholený ženský klín. Rychle polykám a kontroluji pohledem okolí, nikdo jí nemůže vidět, jen já. Sakra uvědomuji si, že žárlím, je to snad pomsta za to mé okukování ve městě?
Jenže představení nekončí, dlaně smyslně putují po oblých stehnech, ukazuje mi stále víc, to už není jen svádění to je bezostyšné dráždění. Zastávka. Vpředu kdosi vystoupil a snad i nastoupil, víc nevím. Sledoval jsem jen dva prsty dráždící růžovoučký ostrůvek skrývající se mezi mokrými lapličkami. Usmála se na mě, v očích jí plály plaménky vzrušení, snad zašla dále než sama chtěla. Natáhla ke mně svou dlaň, ano tu co byla ještě před chvilkou na jejím klíně. „Nechceš ochutnat miláčku?“ A já neodolal, z té krásně horké dlaně byla přímo cítit ta krásná vůně vzrušen í s malinko slanou chutí jejího lůna.
Pokračovala dál, ztrácel jsem pojem o čase naprosto fascinován tím smyslným divadlem. Ještě štěstí že vystupujeme na konečné, blesklo mi hlavou a to byl asi poslední záblesk rozumu. Cítil jsem, jak moc mě vzrušila, a mé vzrušení by se v tu chvíli dalo velmi snadno nahmatat. Se zavřenýma očima se pomaličku přiváděla na pokraj vyvrcholení. Sem tam si přes tenkou látku pohladila bradavky, dvě tmavší skvrnky, veliké rozinky napínající bílé prádélko i letní šaty. Z pevně sevřených rtů i tak unikaly tiché steny, v prudší zatáčce se trošku posunula více ke kraji. Věděl jsem co přijde, znal jsem tu nádhernou chvilku a ještě raději jsem jí sám způsoboval svým jazykem. Náhlé zastavení prstů, stehna pevně sevřená k sobě, chvilka naprostého strnutí těla náhle se chvějícího v přicházejícím orgasmu. Neskutečně pomalu ubíhající vteřiny, než opět otevřela oči. Krásný úsměv pramenící z pocitu vítězství. „Miláčku, musíme vystoupit, jsme na konečné.“
Vlastě mě z toho autobusu vytáhla. Chtěl jsem cosi říci po pár krocích, ale chytla mě za ruku. „Miláčku, tak co? Myslíš, že má cenu dívat se na jiné? A ty kalhotky už taky nemusíš držet, možná by jsi je mněl schovat do kapsy, nemyslíš?“
Nemyslel jsem, byli jsme sami kousek od novotou vonící čekárny. Nedošli jsme tam. Měl jsem jí v náručí, cítil jsem její prsa v dlaních i smyslně vyšpulenou prdelku na svém klíně. Nepamatuji si jak jsem ho osvobodil ze sevření kalhot, byl jsem to vůbec já? Nevím, za to si pamatuji táhlý vzdech, který jí unikl ze rtů, když jsem konečně pronikl do jejího lůna. Milovali jsme se divoce, opilí chtíčem a rozkoší. „Šoustej mě lásko, vezmi si mně!“ Bylo to divoké, divoké a krásné. Cítil jsem, jak se zase sama dráždí, byl jsem hluboko a chtěl ještě hlouběji. „Ano lásko, udělej mi to, jsem tvoje. Tvoje kurvička, láskooo…“ Třásla se zas tou krásnou křečí a já cítil její horkou stahující se kundičku snad jen pár vteřin, protože pak jsem se i já stal objetí prudkého orgasmu. Dlouho jsme stáli jen tak, bez hnutí. V dlani jsem cítil její bijící srdce, odhalenou prdelku na svém klíně. „Jsi moje divoška.“
Odešli jsme pomalu a beze slov, ona věděla a já vlastně také, tak nač zbytečná slova.