Interpol

KAPITOLA I

Interpolu se opět povedl parádní kousek!  Při razii v docích Londýnského přístavu vyplašil inspektor Hardrock bandu otrokářů s bílým zbožím a to právě v okamžiku, kdy se snažili nalodit jednu oběť na nákladní parník směřující do Abu Dubaie. Společně s konstáblem Lickpussyovou vezl mladou a velmi vystrašenou dívenku do Scotland Yardu. Děvče se choulilo na sedadle policejní limuzíny a potichu vzlykalo. Konstábl Lickpussyova objala něžně dívku okolo ramen a snažila se ji konejšit a povzbudit.

Když dorazili na komisařství, oba policisté dívčinu odvedli k prvnímu výslechu. Bylo velice důležité, aby jim řekla vše o svém únosu a to co nejrychleji, než se zbytek otrokářské bandy rozuteče po Londýne.

Když ji usadili stale zabalenou do deky a mladý policista ji přinesl horký čaj, požádal ji vrchní inspektor Hardcock, aby jim přesně řekla co a jak se stalo.
„Musíš nám všechno popsat do detailu, abychom ty hrozné lidi co nejdříve pochytali. Víme, že je to pro tebe smutné a nepříjemné, ale potřebujeme vědět, co s tebou dělali."

"No víte, já....já chodím do školy a před několika dny jsem se vracela ze školy trochu později. Měli jsme kroužek šití a vaření. Šla jsem rychle domu, protože se už stmívalo. Před parkem najednou u chodníku přibrzdilo velké černé auto. Lekla jsem se, ale v tom se stáhlo neprůhledné okénko a zevnitř vykoukla usměvavá tvář černého pána. Ptal se mě, jak se dostanou do středu města. Maminka mně sice přikazovala, abych nemluvila s cizími lidmi, ale tohle byli turisti z Afriky, myslela jsem si a ti potřebuji poradit. Ten pán otevřel dveře limuzíny a já jsem viděla, že vevnitř sedí ještě dva černí muži a jedna velká černá žena. Jak otevřeli dveře, viděla jsem, že mají na kolenou rozloženou mapu města.  Naklonila jsem se dovnitř, abych jim ukázala, kam mají jet, ale ti dva černí muži mě uchopili za paže a silným pohybem mě vtáhli dovnitř. Dveře se zabouchly a pneumatiky jenom pištěly, jak se limuzína rychle rozjela. Ti černoši mě posadili mezi sebe na zadní sedalo a naproti nim seděla ta strašná žena a vedle ní ten další černý muž. Ti dva mě pevně drželi a ten třetí naproti mi přes hlavu přehodil černý neprůhledný pytlík.  Nic jsem teď neviděla, ale slyšela jsem, co si povídají. Ta žena řekla: Dobrá práce a ten muž jí odpověděl, že se na mě teď rychle podívají. Byla jsem překvapena, jaký měl vysoký a pisklavý hlásek. Na tak velkého a statného černocha přímo pištěl"

Inspektor se obrátil ke své kolegyni: „Je to jasné, poslali pro ni již eunuchy, to ostatně zapadá do té lodi na Střední východ. Pokračuj děvče"

Dívka vystrašeně pokračovala.

„Potom, no potom mě začali, tedy ta žena..... no myslím že to byla ona, nebo ten černoch vedle ní?...... no prostě......."

„No co se stalo děvenko" zeptala se jemně  policistka, „tak se nestyď a řekni nám to. Musíme to vědět."
„No, víte cítila jsem jak mě začali nějaké ruce osahávat. Nejdříve na krku, pak ramena, ale bylo to jemné a přitom velice pevné dotýkaní.  A pak najednou to bylo strašné .. ta žena, myslím že to byla ona, mě začala ohmatávat na hrudníku, prostě, no prostě na prsou. Říkala těm druhým něco jako že jsem exklusivní zboží a že za mě opravdu utrží hodně. Nerozuměla jsem jim, co tím mysleli? Potom jsem ucítila jak mi někdo rozepnul podprsenku a ona mě začínala na mých prsou hladit a  pak mi je masírovala a dokonce mě tahala za bradavky.

Hrozně jsem se styděla a plakala, ale ti dva co seděli vedle mě, mě drželi velice pevně a oba se pisklavě smáli a o něčem se dohadovali. Slyšela jsem nějaká podivná slova.“

„A jaká slova"? přerušil ji inspektor.

„No, říkali  něco jako aukce tlustých děvčat, pak jsem zaslechla ještě slovo dovykrmit a něco o měření a vážení. Vůbec jsem tomu nerozuměla! Pak mi ta žena rozepnula celou blůzičku a stáhla mi ji z ramen, takže jsem tam seděla jenom v sukýnce. Ona pak řekla: podívejte se na to stvořeníčko. Je to mlaďoučké děťátko, ale už je tak pěkně tlusťoučká, je vlastně o hodně tlustší než všechna děvčata co jsme dnes viděli. Dostala jsem na ni typ od školního lékaře. Nedávno ji prohlížel a zavolal mi, že by se nám mohla hodit. A měl pravdu, odměna jej určitě nemine.' Má na takováhle exklusivní děvčátka nos."

„Ten druhý černoch odpověděl. Máš pravdu, je to nádhera, to děťátko je na svůj věk nejen krásně tlusťoučké, ale podívej, i nadmíru vyvinuté. Ucítila jsem, jak jeho ruka vzala do ruky moje prsíčko a chvíli si s ním pohrávala. Ta žena řekla: máš pravdu a přitom vzala do ruky i moje druhé prsíčko a potěžkávala je na dlani. Slyšela jsem, jak říká, že mi nebude více než dvanáct a už jsem pěkně vyvinutá a prsaťoučká. Až ji bude tak dvacet, tak z ní bude moc pěkné harémové, kozaté, růžové prasátko."

„Ano, krásně vyholené prasátko, růžovoučké, všude mezi stehny a hlavně korpulentní. Vždyť ta má tělo jak kdejaká zralá harémová matróna“ odvětil ten černoch.

Vrchní inspektor se významně podíval na svoji kolegyni. Ta někam začala telefonovat. 

„A potom pane inspektore, potom mě ti dva postavili, to auto bylo tak veliké, že jsem tam mohla stát. Ta černoška mě nejdříve zajela rukou pod sukni a ohmatala stehno. Podle jejího hlasu jsem vycítila, že je s něčím moc spokojená. Něco řekla v cizí řeči svému kolegovi a pak jsem jen už cítila, jak mi on rozepnul pásek sukně, která se mi svezla dolů. Dalším pohybem mi stáhl dolů moje bíle kalhotky a v jedné minutě jsem tam stála nahá. To bylo tak strašné. pane.  Ta černá žena pak pokračovala v prohlídce mého těla. Jezdila mi po břichu a probírala se mými záhyby. Víte pane inspektore, jsem od svých deseti let trochu..... no  trochu........ větší." Poslední slovo dívka jenom zašeptala celá červená v tváři.

„Ale to nevadí" odvětil inspektor shovívavě. „Pokračuj, co se dělo dál."

„Pak mě ta černá ženština prohmatala stehna, jezdila mi po vnitřní straně stehen a pořád jakoby postupovala nahoru. Moc jsem se styděla a měla jsem strach, kam až se chce dostat.  V tom mě ti dva černí muži začali zaklánět dozadu. Bála jsem se, že upadnu, ale oni mě pevně drželi v té pozici s vystrčeným klínem dopředu. Pak jsem ucítila v podbřišku na své buchtičce opět tu ženskou ruku. Nejdříve mě po ní hladila a pak ji celou prohmatala. Říkala při tom něco, jako že ji mám moc pěkně vypolstrovanou a že z toho bude mít Paša nesmírnou radost. Vůbec jsem nerozuměla, o čem to mluví. Najednou jsem slyšela jak auto někam vjelo. Ti dva muži co mě drželi, na mě hodili černý dlouhý pytel, jeden mě vyndal ven z auta a ten druhý si mě přehodil přes rameno a pořád zabalenou v tom pytli nesl někam nahoru po schodech."

 

KAPITOLA II

„To je strašné" pravil vrchní inspektor Hardcock „Nechceš si chvíli odpočinout?"

„Konstáble, přineste, prosím, nový šálek silného čaje pro naši mladou slečnu"

Policistka odešla a vrchní inspektor oslovil dívku. „Určitě chceš, abychom ty zlé lidi chytili, viď?"

Aniž by čekal na odpověď pokračoval „Musíš nám všechno říct, všechno, úplně do detailu. Nevíme, co z toho nám pomůže abychom je vypátrali."

„Ano pane" odpověděla poslušně dívka  a to se již otevřely dveře a policistka přinesla několik velkých hrnku horkého čaje.

„A co se dělo dál?" zeptal se dychtivě vrchní inspektor.

„No pak mě ten muž postavil v nějaké místnosti na zem a odešel. Stála jsem tam a ani jsem se neodvážila vydechnout, natož pohnout. Po chvíli jsem uslyšela kroky a ucítila jsem, že ke mně někdo přišel. Ten někdo mně pomalu začal stahovat přes hlavu ten pytel. Byla to úleva, ale když byl pytel dole a já stála oslněna prudkým světlem uprostřed místnosti, tak jsem si uvědomila, že vlastně na sobě vůbec nic nemám. Vedle mě stála žena oblečena jako zdravotní sestra a příjemně se usmívala. Rozhlédla jsem se okolo pane a poznala jsem, že jsem v nějaké lékařské ordinaci.  Žena se příjemně usmívala a říkala mi, abych se nebála, že všechno bude v pořádku. Pak se otevřely dveře a do místnosti vešel pán, který vypadal jako náš pan školní doktor. Také se na mě usmíval a pak mě ta žena vzala za ruku a odvedla k jeho stolu. Pan doktor si sednul na židli a já jsem stála před ním. Styděla jsem se být před ním nahá, ale ne zase tolik jako před těmi hroznými černochy v autě.  Doktor pak pokynul hlavou a ta zdravotní sestřička mě ze všeho nejdříve postavila na váhu. Radostně oznámila doktorovi kolik vážím a on to nějak komentoval, ale nerozuměla jsem tomu co řekl. On stejně, pane inspektore, používal slova, která znám jenom z knížek.“

„Ale copak říkali tak divného?"

„No, slyšela jsem slova jako tělnatá panna, korpulentní kůzlátko, prsaté telátko a tak. Pak zase ještě řekl něco o výkrmu jako ti v tom autě. Paní si moji váhu zapsala a pak mě začala celou měřit. Výšku, obvod hlavy a pak přes prsa. Dokonce i měřila obvod mých prsou pane, vůbec jsem netušila proč?“

„Hm, to je zajímavé" pravil inspektor „A kde tě ještě měřili a co u toho říkali, pamatuješ si to?"

„Ano, pane inspektore, měřili mě prostě všude. Ruce, pak taky břicho, přes můj zadeček, potom i dokonce stehna a jejich obvod. Ten doktor pořád říkal, jak jsem krásně kulatá a jak mě dobře živili a ta jeho sestra mu přitakávala. Prý jsem dobře živená a mám potenciál na další tloustnutí a vykrmovaní. Nevím co to znamená, oni mě chtěli ještě víc vykrmit, pane inspektore?"

„Asi ano, jsou to podivní lidé, ale teď už se neboj. Co se dělo dál?
„Pak když mě ta paní doměřila, tak pan doktor mě celou začal prohlížet. Od hlavy dolů. Ale všimla jsem si, byla to jiná prohlídka než dělal náš školní doktor!"

Inspektor a konstábl se na sebe významně podívali, ale holčina pokračovala.

„Tenhle pan doktor mě dlouho a pořádně prohmatával prsíčka a vytahoval mi moje bradavky. Nevím proč, ale zvětšily se mi při  tom. Moc se jim to oběma líbilo. Pak se mi dlouho probíral  mými faldíky na bříšku a říkal, že jsem moc pěkná a že budu ideální harémová konkubína. A co to je harémová konkubína?"

„Hmm, no" odkašlal si inspektor, „později ti to tady konstábl vysvětlí, teď ale co se dělo dál?"

„No potom to bylo nějaké divné, pane.  Musela jsem si stoupnout na vysokou židli a otevřít stehna. Ta paní mně začala teď měřit mezi nožičkami. Tolik jsem se styděla. Bylo to moc zahanbující. Ona brala do rukou to masíčko, které tam mám, vytahovala je ven a všechno měřila a zapisovala. Dokonce mě, pane inspektore, změřila i můj malý kulihrášek, který tam mám schovaný!"
Inspektor se podíval na konstábla, která byla celá rudá ve tváři, potila se a těžce oddychovala.

„No a potom se stalo něco divného a hrozného, pane. Ta žena mi řekla, abych zůstala stát a jenom se trochu předklonila. Poslechla jsem a pojednou jsem cítila, jak mi něco zasunuje do zadečku. Vrtěla jsem sebou, ale doktor mě plácl po zadničce a poručil mi přísně, abych držela. Potom jsem už cítila, velké teplo v bříšku. Vzpomněla jsem si na maminku a pochopila, že do mě napouští vodu. Ale proč to dělali?  Cítila jsem v bříšku velký tlak a teplo."

„A bolelo tě to viď?" zeptala se policistka.

„Ani moc ne, paní. Maminka mně občas dávala klystýrek, nebolelo to, akorát jsem cítila, jak mně hrozně roste bříško, jak se mi nadýmá. A potom,  potom taky v podbřišku jsem cítila teplo a příjemný tlak a nezvyklé vlhko. Po chvíli jsem si myslela, že už to nevydržím a prasknu, ale ta sestřička mě silně hladila po mém nafouklém bříšku a ono se do mě vešlo o hodně víc vody. Pak i ona tu vodu zastavila a když jsem se podívala dolů měla jsem obrovsky vystouplé bříško. Vypadalo jako maminčino bříško když tam měla mého bratříčka. Ta sestra pak vzala to pravítko a začala mě opět měřit mezi stehýnky. Přesně jako před tím, ale co jsem si pamatovala, moje řásničky, které tam mám, teď byly větší a některá čísla jsem si pamatovala a ona hlásila třeba i o polovinu delší míry.  Pan doktor byl moc spokojen. Ale zase říkal slova, kterým jsem nerozuměla."
"“A co, co říkal, je to důležité, vzpomeň si!" pravil překotně inspektor.

„No on taky něco té sestřičce říkal polohlasem, vše jsem neslyšela.  Říkal něco o harému, pak jsem zaslechla jak mluví o aukci mladých děvčátek a o nějakém soukromém předvádění. Pak ještě říkal něco jako upravit výbavičku, ona zase o nějakém řezání a dokonce i prodlužování. Nic mi z toho nebylo jasné. A ona říkala něco a moc veliké a dlouhé výbavě, že prý je to pro Arábii tuze velké. Pak říkala něco jako obřízka. Vím, že obřízka se děla jenom chlapcům a já tam byla samotná dívka. Byla jsem z toho celá zmatená. Potom se ke mně oba sklonili a oba mě prohlíželi mezi stehny. Cítila jsem jejich prsty, jak mi vytahují moje pystíčky a pak ta žena mě dokonce chytla za můj kulihrášek a tahala mě za něj. Říkala při tom tomu doktorovi, že to je malé monstrum a že bude muset pryč. Začala jsem se bát. Ale o čem to mluvili, pane inspektore?"

Inspektor pokynul konstáblovi a pravil.

„Myslím že bude správné, když ti řekneme o co jde a čemu jsi unikla. Musíš na sebe dávat velký pozor, víš. Jsi ve veku a také máš tělesné tvary, které se moc líbí určitým lidem v Arabských zemích. Slyšela jsi asi o tom, že tam místní vládcové chytají pubertální děvčátka jako jsi ty?"

„Ano, něco jsem o tom četla, ale proč zrovna já?"

„Jsi v tom věku, máš blonďaté vlásky a hlavně jsi velmi baculatá a no prostě  PRSATÁ. Víš, těm lidem se libí děvčátka jako ty, hlavně když už mají narostla prsíčka a jsou pěkně tlustá. Prostě ti lidé tam mají jiný vkus" prohlásil inspektor.

„Já vím, že jsem tlustá, ale budu hubnout, uvidíte."

„Oni mají zálibu v tělnatých ženách a hlavně, prostě milují mlaďoučké školačky v tvém věku.  No a ještě k tomu když už ti narostla takováhle obrovská prsíčka ...... Ty jsi jednoduše ideální kořist pro harém na Středním Východě.  Máme s tímhle zkušenosti. Už jsme pochytali mnoho zlých lidí, kteří unášeli děvčata jako jsi ty. A to ale nevíme, kolik děvčátek jako ty opravdu do Arábie odvezli a kolik jich tam v harémech skončilo. No víš a oni tě měřili mezi nožičkami, aby viděli, jak jsi tam narostla a o kolik se ti tvoje holčičí ornamentky mohou ještě po klystýru zvětšit. Asi hodně, když byli s výsledky tak spokojeni. Kdyby jsme tě nezachránili, tak už by jsi byla někde u nějakého Paši nebo Emíra jako harémová otrokyně. A co je horšího, když mají některé holčičky nějako narostlé masíčko mezi stehny a to není podle vkusu toho Paši, tak si ji prostě nechá upravit. Rozumíš tomu?"

Dívka byla celá bledá a do očí se ji zjevně draly slzy.

„Upravit?  Co to je? Co tím myslíte?"

„Asi jsi o tom ještě neslyšela, ale ženy v orientu jsou upravovány podle vkusu svých majitelů.  Říká se tomu prostě a jednoduše ženská obřízka. Některé ornamentky se dívce uříznou, jiné zase povytáhnou, podle toho co se líbí pánovi a také ovšem, jak to té či oné holčině narostlo nebo dokonce na vkus Paši přerostlo."

„Tak neplakej a dopověz nám to" řekla tiše policistka.

„Pak už se toho moc nedělo paní. Ta sestřička mě odvedla na záchod a tam jsem musela pod jejím dohledem všechnu vodu vypustit. Pak jsme šli nazpět k panu doktorovi.  Ten měl již na rukou gumové rukavice. Na prostředním prstu měl něco mastného, sestra mě otočila a rychle předklonila. Potom mně roztáhla zadeček a on mi ten prst do něj celý strčil. Až na konec. Pak mi poručil, abych zadeček stahovala. Bála jsem se a poslechla jsem. Byl spokojený a říkal, že tam mám panenskou dírku hodně úzkou a že to bude určitě oceněno. Nakonec mě ta sestra ještě jednou otočila, chytla pod paží a zaklonila dozadu jako ti černoši v tom aute.  Pan doktor mně začal zasouvat prst mezi nohy. Bála jsem se, křičela jsem a prosila, ale ona mě držela velice pevně a on pokračoval až se najednou zarazil.  Je to neporušená panna, prohlásil radostně. Krásný úlovek, dodal. Prostě sen každého Araba, mlaďoučká panna, děťátko, ale s velkými prsíčky, krásně sevřená a hlavně … vykrmená, tělnatá jako mladé telátko.  Něco tak tlusťoučkého jsme tu už dlouho neměli! Pak se obrátil k sestře a dodal: Myslím, že ji můžeme poslat už v příští zásilce.  Postarej se, aby měla dost jídla a hlavně aby pravidelně jedla. Víš,  jak některé dívčiny ze strachu nejedí a zbytečně nám tu  pak o několik cenných kilo zhubnou. Dohlédni aby tahle jedla do sytosti každé 3 hodiny.

Pak si ten doktor stoupnul, několikrát mě ještě obešel dokola, několikrát  na mě sahal, na prsíčka, na bříško a hlavně mě zálibně poplácával po zadečku. Úchvatné, jak se jí to masíčko klepe. Budu okamžitě psát Kizlaru Agovi. Nemá cenu, abychom ji posílali na veřejnou dražbu, byla by to ztráta času. Sultánův eunuch nám zaplatí tu cenu, o kterou si řekneme.

Pak se otočil ke mně a vesele prohlásil že pojedu na výlet do Arábie.

Ale ta sestra se trochu mračila, přistoupila k doktorovi a já jsem zaslechla jak mu polohlasem říká: Nezlob se na mne, ale já si pořád myslím, že je moc přerostlá. Neměli bychom ji tady alespoň trochu přistřihnout křidélka?  Víš, doktore, jak je Kizlar Aga na tyhle věci citlivý. Pamatuješ minule co nám napsal překupník Hassan?

Já vím ale to byla vyjímka" odsekl doktor.

Nebyla, tamta dívčina sice nebyla tak tlusťoučká, ale měla stejně velké ornamentky jako tahle pokračovala ta zdravotní sestra. Pamatuješ, jak Hassan psal, že jsme mohli dostat o polovinu víc, kdyby nebyla tak pyskatá a byla už upravená?

Hmm, to sice psal, ale tamta dívčina byla starší a daleko víc vybavenější. Máš-li tady její záznamy, tak se podívej na její intimní míry. Myslím, že tamta dívka měla tuze přerostlý klitoris a že jí visel ven a to Kizlara Agu popudilo. Mluvil jsem s ním telefonem a jemu nevadí převislé pysky, ale u jeho Pána je nepřijatelný velký klitoris. A tohle kůzlátko jej má celkem normální. Je tedy pravda, ze její pysky jsou na její věk přerostlé a visi hodně ven.

No dobře, jak myslíš, já jenom abychom zbytečně nepřišli o peníze, odsekla sestra. Pak pokračovala. Podívej, už je prázdná a pořád je má celé červené a visí jí dolů ven.

Ona mě vzala za ruku a znovu mě postavila na tu židli a plácnutím na stehna mně naznačila, abych otevřela stehýnka. Vidíš, podívej řekla nazlobeně. Chytla mě za masíčko a táhla jej ven.“

„Bolelo tě to?"  zeptala se dychtivě policistka.

„Ani ne, bylo to docela příjemné" odvětila dívčina a červenala se ve tváři.

"Já to bych to vyřešila jednoduše." pokračovala ta sestra.Prostě bych ji udělala klasickou estetickou úpravu. Vzala bych břitvu a jela těsně po jejím vykrmeném pahorku dolu. Co visí ven se odřízne a co je vevnitř ji zůstane. Velice jednoduchý zákrok, však víš. Musíš uznat, že to vypadá daleko lépe,  když ji postaví před Kizlara Agu a ona bude vypadat mezi stehny jako mlaďoučká školačka, než když se ji pak podívá na výbavičku a měl by dojem, že před ním stojí zralá souložnice.

To máš sice pravdu, ale já jsem se rozhodl, pravil pevně doktor. Tahle pojede v přírodním stavu, je to exklusivní kousek a neboj, v tržnici je několik klinik, kde si ji může Kizlar Aga nechat upravit podle přání.

No a pak mě ti dva odvedli do takové místnosti, tam mě zamkli a ta pani mně nosila pořád mísy s jídlem, a ona i čekala, až všechno sním. Byla jsem k prasknutí, ale musela jsem to všechno sníst. Nevím, jak jsem tam byla dlouho, ale po jednom jídle se mi udělalo mdlo a pak jsem usnula a probudila jsem se až když jste mě vytáhli z té dřevěné bedny."