Rubín
To místo jsme objevili jen čirou náhodou, kdo by také hledal opuštěný hrad tak daleko v hlubokých lesích. Snad jen nějaký loupeživý rytíř si mohl vybrat tak odlehlé místo, jednoduchá obdélníková stavba se zbytky trámů místo střechy na malém pahorku obklopená vzrostlými smrky a borovicemi, jež nyní zcela zakrývali slepá okna v třetím nejvyšším poschodí, stejně jako šedavé stěny, s místy již vydrolenými spárami. Přes tuhle zelenohnědou stěnu bylo možné tohle opuštěné sídlo zahlédnout opravdu jen z několika desítek metrů a cesta jež snad kdysi vedla k vstupní bráně, byla nyní zcela pokrytá keři a vzrostlými stromy a snad jen několik mechem porostlých kamenů naznačovalo kudy se kdysi ubíraly kroky hradních pánů.
Tiše jsme procházeli místnostmi, jejichž podlahy byli pokryté silnou vrstvou prachu a spadaného listí, které jemně šustilo při každém kroku. Pak jsme objevili dveře, masivní snad dubové pobyté bronzem s jednoduchým kruhem. Když ztichlo kvílení dávno nenamazaných závěsů, mohli jsme spatřit vysoký sál, který jemně prosvětlovala vysoká okna s lomenými oblouky a zbytky barevných sklíček ve zvětralých rámech.
Po obou stranách veliké stoly se spoustou židlí, na nich zbytky tlejících látek vykládaných zlatem, povalené svícny, cínové korbely a číše. V čele pak podivně vypadající snad křeslo nebo trůn bohatě
zdobený řezbou. Opěradla znázorňující okřídlené hady, kdy dlaně měly být opřeny o jejich hlavy zdobené korunkami. Vedle mohutný krb, ve kterém ještě zbyl popel. Zdi zdobené malbami jež zachycují rytíře na koni v plné zbroji, jež právě vráží kopí se stříbrným hrotem do hrudi draka.
Pomalu jsme se rozhlíželi po sále, jež byl patrně opuštěn ve spěchu, byli jsme tak okouzleni tou dávnou krásou, že jsme úplně zapomněli na slunce, které se již začalo ukrývat za vrcholky stromů. Nanosil jsem ke krbu dřevo a po chvilce už mihotavé světlo osvětlovalo sál, jež se jinak pomalu utápěl ve tmě. Rozprostřeli jsme naše pláště na podlahu v těsné blízkosti krbu a povídali si o tomhle tajemném místě. Dřevo praskalo a podivné stíny tančily v divokém reji po zdech opuštěného sálu. Vítr jim k tomu teskně hrál v korunách stromů a my nakonec jen tiše přihlíželi tomu podivnému dění.
Snad nás tak hřál oheň snad to byla blízkost našich těl, ale po chvilce mlčení nás přemohl spánek.
Najednou jsem seděl na onom podivném trůnu v podivném bohatě zdobeném šatu, u plných stolů muži ve slavnostní zbroji a ženy v překrásných šatech. Ceremoniář slavnostně představuje hosty muže i páry jež přivádí mladé dívky v nádherných róbách. Až nejednou přicházíš ty, sama bez doprovodu v modrých šatech vykládaných stříbrem a perlami.
Už ani nevnímám slova a na tvou poklonu odpovídám nemotorně, ale na můj pokyn už je ti připraveno místo po mé pravici. Sedáš si a tvé rty se jen lehce usmívají, tvé oči září jako smaragdy. Začala hrát hudba a sloužící roznášejí mísy přetékající vybranými pokrmy. Ve světle tisíců svíček tančí páry starobylý vznešený tanec a my se k nim připojujeme. Nejsem tanečník, ale teď vůbec nemyslím na složité figury. Ztrácím se v tvých očích, nechci tě opustit ani na chviličku.
Tančíme dlouho a já se nemohu nasytit těch letmých doteků.
Ještě dlouho po tom co poslední člověk opustil sál a nechal nás tak o samotě v záři uhasínajících svíček sedíme u stolu a povídáme si tak jako bychom se znali již mnoho let. Položil jsem na vyhřátou zem v blízkosti plápolajícího krbu, hustou kožešinu. Ležíme vedle sebe a mlčky upíjíme víno z poháru. Dotýkám se ho vždy tam kde předtím tvé rty, v dlani svírám tvé prsty, jemně je hladím a v tom vidím podivný záblesk. To v husté kožešině z bílého medvěda září rubín zasazený do zlaté obroučky prstenu, ta je vytepána do podoby dvou okřídlených hadů jež se jej snaží polknout. Vezmu ho, beru si tvou ruku a jemně jej navlékám na tvůj prsteníček, zvláštní mám pocit jak bych ho tam už viděl. Prohlížíš si jej stejně jako já, dívám se do tvých očí a cítím, jak se naše rty blíží až se spojují v jemné polibku. Jsi v mém náručí, mé prsty se proplétají tvými vlasy, zatím co tvé mě jemně zbavují všeho co jsem měl na sobě. Vymaníš se z mého objetí a pomalu se vysvlékáš z modrého blankytu. A pak zcela nahá uleháš vedle mne a tvé prsty se dotýkají mého těla. Celým tělem vnímám doteky tvých dlaní. Naše ústa se hledají jen malou chvíli, stejně jako mé prsty rychle nachází tvá záda jen proto, aby jim mohli oplatit lehounké doteky. Dlouze a něžně se hladíme, mé prsty lehce kloužou po křivkách tvých boků až konečně objeví obliny tvých ňader. Lehce je objíždím prsty, má ústa líbají tvé pulzující hrdlo, kloužou nezadržitelně níž a níž až najdou prsa zvedající se zrychleným dechem. Opatrně si troufám laskat poupátka, jež se pod doteky mých rtů a jazyka nádherně rozvíjejí, pevně svírám tvé tělo se všemi jeho oblinkami a mé dlaně nezadržitelně objevují tvá tajná místečka. Kloužu mezi tvá bělostná stehna, jen proto abych je směl políbit a aby se mé rty mohli přiblížit k tvé voňavé a nádherně tekoucí studánce. Ochutnávám Tě lehce a jemně hledám klíček k tvé lasturce, tvé sténání dává tušit, že už se blížím a dlaně, které mě tisknou na tvé lůno nechtějí abych přestal. Prohýbáš se a sténáš a já dál neobratně laskám tvůj horký klín. Přitahuješ si mně na svá prsa, tiskneš si mě a nohama objímáš mé boky. Přijímám tvou výzvu a prudce pronikám do tvé mušličky.
Svírám tvůj zadeček a vycházím vstříc tvým pohybům. Nebráníme se výkřikům rozkoše a ty se nám vracejí s mnohonásobnou ozvěnou. Dívám se do tvé plameny osvětlené tváře a nacházím v ní lásku s vášní.
Znovu obdivuji tvé tělo a s ještě vetší silou dobývám jeho hlubiny. Otáčíš si mně na záda,vystavuješ tak mým zrakům tvá oblá ňadra se vztyčenými bradavkami, prudce dosedáš a tiskneš se na mé vzrušené tělo, zakláníš se a tvé boky se tak nádherně vlní. Křičíme rozkoší, hladím tvá prsa a tisknu si tě co nejvíce na své mužství. A v tom se oba propadáme kamsi do neznáma, prudce mě objímáš a společně sténáme právě prožívanou rozkoší. Zůstáváš dlouho na mém těle, hladím tě a tisknu snad ze strachu, že mi kamsi zmizíš.
Ráno jsme se probudili zkřehlí zimou v zašlém sále, kde kromě nás nocoval jen starý sýček a já si hned vzpomněl na ten podivný sen.
Zvláštní je když jsme se naposledy ohlédly za zříceninou mizící pod hradbou stromů, zaleskl se na tvé ruce podivný prsten s rubínem.