Návštěva u Dominy

Stanovená hodina už uplynula a já pořád nikoho nevidím. Adresu jsem si přece nespletl. No nic počkám ještě chvíli a potom se rozhodnu co dál. Najednou se otevřely dveře domu u kterého jsem přešlapoval a vyšel asi dvacetiletý mladík. Přistoupil jsem k němu: "Nevíte prosím vás kde bydlí slečna Dagmar? "Ano vím. Proč ji hledáte": odpověděl a tázavě se na mě podíval. "Jmenuji se Karel a jsem s ní domluven na schůzce": zariskoval jsem. "To jsi ty. Výborně, už na tebe čekáme. Pojď za mnou": odpověděl a vedl mě do sklepa toho domu. Vstupoval jsem se stísněnými pocity plný obav, ale přesto se vzrůstajícím vzrušením. Zavedl mě do jedné místnosti vybavené křesly a odešel.

Posadil jsem se a nervozně se rozhlížel. V tom cvakly dveře a vstoupila "Ona". Zůstal jsem na ni překvapeně zírat. Mohlo jí být tak 25 let, tmavovlasá, pěkně stavěná, oblečená v černé podprsence, přes ramena měla přehozený krajkový kabátek, černé punčochy a podvazky a střevíce na velmi vysokém úzkém podpadku. Vypadala zkrátka skvěle. "Tak tě tady Karle vítám. Tvůj dopis se mě celkem líbil a proto jsem se rozhodla tě pozvat a vyzkoušet tě v praxi": řekla s tajemným úsměvem. "Nebudeme dělat dlouhé okolky. Tady se svlékni, slož si věci hezky do komínku a snaž se. abych byla s tím složením spokojená. Potom si klekni tady do rohu a čekej na mě": řekla o poznání jiným hlasem. Rychle jsem vše udělal a zaujal vyhrazené místo. Hlavou se mi honilo všechno možné. Nevěděl jsem, kam zmizel ten kluk. Měl jsem trochu strach. Ale co, dokud nejsem pevně spoutaný, vždycky můžu ještě utéct, kdyby se dělo něco co by se mně nelíbilo.

Otevřely se dveře a zase vstoupila ona. Teď už byla úplně jiná. Dávala mě jasně najevo každým pohybem, slovem, kdo tady rozhoduje. Zkontrolovala moje věci a naštěstí byla celkem spokojená. Potom ke mně přistoupila a připnula mi na krk obojek: "Tak ty chudáčku, teď jsi ubohý otrok, plně mně podléhající. Nemáš žádná práva a musíš mě ve všem poslechnout. V mojí přítomnosti smíš jenom klečet na zemi, pokud ti neurčím jinak. Budeš mě oslovovat milostivá paní a né aby tě napadla ta drzost se na mě podívat. Tvůj zrak se může dívat maximálně na moje boty nebo po úroveň kotníků. Za každé porušení nařízení budeš tvrdě zbičován." Její hlas zněl jak práskání bičem, ale s podtónem posměchu a opovržení. Ke své hrůze jsem zjišťoval, že mě to neobyčejně vzrušuje.

Ale nedala mně možnost nad tím přemýšlet, připnula k obojku vodítko a po čtyřech mě odvedla do vedlejší místnosti. Než jsem se stačil rozkoukat, byl jsem pevně připoutaný na kříži. Moje úvahy a předsevzetí byly ty tam. Nezmohl jsem se vůbec na odpor a byl jsem právě v situaci, z které jsem měl tak velký strach. Ale bylo již pozdě. Teď jsem jenom mohl doufat, že jsem se nedostal do ruky nějakým maniakům.

Zatím Domina obcházela kolem mě, v ruce krátký bičík, kterým mě občas šlehla a prohlížela si mě. Prásk! Dostal jsem facku, až mně zajiskřilo v očích. "Co jsem ti řekla ty prase. Jak to, že ses mi klidně podíval do očí?" Promiňte milostivá paní,už se to víckrát nestane":zakňoural jsem poníženě a zároveň zklamaně, protože bych se hrozně rád díval do jejích očí. Byly tak vyzývavé, ale také panovačné. Zračil se v nich posměch a opovržení, ale také výzva. No co se dá dělat, příště musím být opatrnější. Vypadalo to, že s ní nebudou v tomto směru žádné žerty. A když jsem viděl na stěnách ty různé biče a důtky všech velikostí, zatrnulo ve mně. Ty kdyby na mě ve vzteku použila. tak bych asi jen tak neodešel.

"Tak otroku, teď vyzkoušíme jak dokážeš snášet teplo ": vytrhnul mě její hlas z přemýšlení. Vzala do ruky láhev s nějakou tekutinou a začala ji kolem mě na stěny roztřikovat. Nejdřív jsem nechápal o co jde, ale když vzala zápalky a škrtla, okamžitě se mi rozsvítilo. Byla to nějaká hořlavina. která vzplála a já se začal okamžitě potit. Teplem z hořící kapaliny, ale také hlavně pro to, že jsem měl strach, abych nechytil také. Vzala totiž zase do ruky tu láhev a stříkala s ní do plápolajících plamenů. Ty pochopitelně hořely čím dál tím víc.

"Tak jak se ti to líbí chlapečku ? Mám stříknout také na tebe?": otázala se a začala se smát. "Prosím madam, jenom to ne. Udělám všechno co si přejete": vyhrklo ze mě. "Ale, ale copak je, nějak rychle si se nám zlomil. Ty uděláš vždycky co já budu chtít. Jenom já mohu dělat to, na co mám zrovna chuť. A teď zrovna chci vidět, jak se škvaří ta tvoje otrocká, smradlavá kůže" : a při těch slovech opět stříkla trochu tekutiny ještě blíže ke mně. To už jsem cítil jak mě plameny lehce olizují a pot mně stéká po celém těle. Přivřel jsem oči a čekal na nejhorší. Najednou jsem uslyšel její hlas, který jen ztěží skrýval potěšení: "No nic, ještě chvilku tě nechám. Musím si přeci jenom více s tebou pohrát. To bych to ukončila příliš brzy".

Oddechl jsem si. Ale vzápětí jsem měl poznat, že další libůstky mě ještě čekají a těžko říci zda lepší nebo horší. Vzala do ruky různé kolíčky a skřipce a začala mně je připínat různě po těle. Na bradavky dala nějaké speciálně silné skřipce, protože v tu chvíli, jak je pustila, jsem myslel, že je musím mít uskřípnuté. Začal jsem syčet bolestí, ale ona si toho vůbec nevšímala a za chvilku jsem měl celé tělo poseté kolíčky a skřipci. Bolestí jsem tajil dech. Ale vzápětí jsem zjistil, že to ještě není všechno. Domina vzala tenký provázek, udělala smyčku a utáhla mi ji silně kolem varlat. Bolestně jsem zakřičel, ale okamžitě jsem dostal facku. "Neopovažuj se ani ceknout, nebo ti ty koule utrhnu" :zavrčela na mě takovým tónem, že jsem jenom bolestí stiskl rty a téměř jsem strachy ani nedýchal. Ale ještě to nebylo všechno. Spatřil jsem jak bere do ruky závaží a sklání se k provázku který jsem měl utažen kolem varlat. Myslel jsem, že mě chce jen tak vystrašit, ale hrozný tah a bolest, která proběhla celým tělem, aby se vrátila tam odkud vyšla, mě přesvědčila o omylu.

Cítil jsem, jak mě strašlivá síla táhne k zemi a přitom to nejde, protože ruce jsou nahoře pevně přivázány. Bolestí jsem málem omdlel. Domina mě s uspokojením obcházela a postupně tahala za kolíčky a skřipce. To jsem se opět neudržel a začal jsem hlasitě naříkat. Na to asi čekala." Nemám vůbec chuť poslouchat to tvoje kňučení. Nechám tě teď chvilku o samotě, ať si to můžeš pořádně prožít. A né aby jsi tady příliš vyváděl. To bych asi použila těžší závaží a ten silný karabáč. Tak si to rozmysli. A aby jsi se příliš nenudil a mohl se taky trochu vzdělávat, tak tady si zatím něco přečti:" a s těmito slovy vzala do ruky silnou knížku, otevřela ji a jeden konec mi nacpala do pusy. "Pořádně stiskni a neopovažuj se ji upustit dřív, než se vrátím ": pohrozila mi a odešla.

Už jsem velmi litoval svého rozhodnutí navštívit dominu. Co mě to jenom napadlo. Toto všechno jsem si mohl ušetřit a v klidu se na to jenom dívat na videu a představovat si co by kdyby. Jenže tohle nebyla představa, tohle byla skutečnost. Měl jsem pocit, že mám celé tělo v jednom ohni. Už jsem ani nerozlišoval jednotlivé kolíčky, už jsem to cítil jako jednu obrovskou bolest. Ale nejhorší to bylo dole. Zdálo se mi, že už každou chvíli musí být varlata natažena až k zemi. Bolest to byla šílená a ještě k tomu představa, že budu zmrzačen. To přece nemůžou vydržet, buďto se natáhnou až na zem, nebo něco povolí...crrrr rychle jsem stisknul zuby. Pane bože, málem mně vyklouzla ta zpropadená knížka ze zubů. Musím si dávat větší pozor. Ještě to by mi tak chybělo. Naštvu ji a bude hůř. I když nevím, co horšího by mně mohla udělat. Ale přece jenom to radši nebudu riskovat, je to profesionálka a určitě má ještě něco v zásobě. A to tady je ještě někde ten kluk. Na to radši ani nemyslet. Musím se soustředit na tu knížku. Snadno se to ale řekne, když máte tělo v jednom ohni a svaly již odmítají poslušnost.

V tom klaply dveře a opět se objevila ona. Konečně. "Hodný chlapeček": pochválila mě s úsměvem, ale do ruky vzala krátký bičík. "Musím tě trochu promasírovat jsi celý ztuhlý": zasmála se krutě a začala mě šlehat bičíkem po těle. Asi schválně si vybírala místa, kde jsem měl připnuté kolíčky. Každý dopad bičíku byl jak úder blesku. Oči jsem měl na ni vytřeštěny a z posledních sil jsem ještě zuby svíral tu zatracenou knížku. Ještě chvíli a vzdám to. "No, to by snad mohlo pro teď stačit. Vyzkoušíme jestli tě to dostatečně přesvědčilo o tom co tě čeká když nebudeš pořádně poslouchat a rozhněváš mě": řekla tvrdě a odložila bičík.

Vzápětí mně začala sundávat všechny ty kolíčky a skřipce a jakoby náhodou naposledy osvobodila i moje varlata. "Tak co chlapečku už jsem tě přesvědčila": otázala se mě s úsměvem. "Ano madam, jsem připraven pro vás udělat vše co si budete přát": odpověděl jsem pokorně. "No vidíš takhle se mě to líbí, teď jsi hezky poslušný. Jak málo někdy stačí a ze sebevědomého chlapa je troska, která se mi plazí u nohou a s kterou si můžu dělat co chci. Třeštíš na mě ty své oči a určitě by si mě nejraději ohnul a vrazil mně ho tam. Jenže máš chlapečku smůlu. Tady rozkazuji já. A ty můžeš dělat co? No, odpověz": v jejím hlase se mísila dráždivost, krutost a posměch. Mlčel jsem, na to nebyla odpověď. S úsměvem mě odvázala a opět jsem musel na kolena. Mezitím si vymyslela pro sebe další zábavu. Vodítko, které jsem měl upevněné k obojku přivázala na háček u stropu a usadila se pohodlně do křesílka. "Teď chci, aby se z tebe stal vzteklý pes. Běhej, štěkej": rozkázala tvrdě. Připadal jsem si jako ve snu, na krátkém vodítku jsem po čtyřech lezl dokola a přitom štěkal jako pes. A ona se u toho smála. Jakmile jsem, ale chtěl přestat v tu ránu zasvištěl vzduchem nejenom její krutý a posměšný hlas, ale hlavně bič. Tak jsem radši štěkal jak pominutý. Naštěstí ji to brzy přestalo bavit. Ale hned měla připraveno ještě něco horšího. Natáhla své krásné nohy směrem ke mně a dovolila mi, že je můžu políbit. Ale jak, ať jsem se na vodítku napínal jak jsem chtěl - k ní jsem stejně nedosáhl. Nejdříve to komentovala posměšně a schválně mě dráždila tím, že si přejížděla rukama po stehnech. Potom začala být tvrdá. Zoufale jsem se snažil, ale obojek mě nepustil. Zničeho nic se rozesmála: "Tak vidíš to ty chudáčku, toto je tvoje role a tvůj úděl - maximálně vzrušený a toužící a přesto si nemůžeš vzít to co by jsi rád. Ale protože jsi mě téměř přesvědčil, že budeš poslušný pejsek, dostaneš odměnu." S úsměvem na rtech mě odvázala a dovolila mi jí líbat nohy. Ale zase si to trochu zpestřila. Rozkázala mi ať začnu od jejích špiček a můžu pokračovat výše. Když jsem se však dostal k hornímu lemu jejích síťovaných punčoch a začal se vzrušovat nadějí, že budu moci výš, dostal jsem facku až mně v očích zajiskřilo. "Stačí otroku, dál už nesmíš - nemáš nárok!" Jak krutě zněla tato slova, vyslovovaná posměšně a tvrdě zárověň. "Teď změníme trochu repertoár, ať si taky odpočineš": pronesla vzápětí a tvářila se u toho podivně.

Vzápětí jsem to měl pochopit. Nasedla na mě jako na koně a odvezl jsem ji do vedlejšího pokoje. Tam se pohodlně usadila na gauč a já jsem si musel kleknout před ní. "Tady máš nějaké časopisy. Budeš si je hezky prohlížet a říkat mi co vidíš": řekla s úsměvem a podávala mně hromádku pornočasopisů. Vzal jsem je do ruky a příliš jsem nechápal co to vlastně má znamenat. Vysvětlení přišlo vzápětí. Jakmile jsem řekl co vidím na obrázku, hned na mě začala křičet: "Co to tady blábolíš, jaká ňadra, jaké přirození? Pro tebe jsou to vemena a čurák. Chci tě slyšet mluvit takovým způsobem a hezky sprostě mi popisuj co by jsi dělal, kdyby jsi s nima byl na tom obrázku." Ztuhnul jsem. Tak to bylo horší, nejsem sice žádný slušňák, ale v této pozici, před cizí ženou používat vulgární slova to se mně přece jenom moc nechtělo. Jako vždy mě však velmi rychle přesvědčila a já se určitě červenal i na patách, když jsem byl donucen používat slova, která sice znám, ale za normálních okolností bych je nikdy nepoužil. Jenže normální okolnosti zrovna nebyly. Naštěstí ji to brzy přestalo bavit a byla zase změna.

Musel jsem natáhnout ruce, ona si zapálila cigaretu a natáhla nohy přes moje ruce. "Zkus s těma rukama klesnout a zažiješ něco, proti čemu je to co jsi prožil doteďka, jenom slabým odvarem:" zasyčela takovým způsobem, že jsem ani na okamžik nepochyboval o tom, že to myslí vážně. A tak jsem radši se zatnutými zuby napínal svaly, abych jí nedal záminku k uskutečnění té hrozby. Naštěstí to nebylo dlouho. Dokouřila a použila mě zase jako koně a odjeli jsme zpátky do mučírny. Nechala mě klečet uprostřed a připravila přede mě lavičku. "Tak otroku, teď si zahrajeme na hada. A tím hadem pochopitelně budeš ty. A uvidíš, jak se krásně budeš kroutit:"řekla mi s úsměvem a já jsem jenom nechápavě civěl. Musel jsem si kleknout těsně k lavičce a položit na ní své přirození. Ona si vylezla na tu lavičku a nohou mě na něj šlápla. "Tak teď chci vidět jak se pěkně kroutíš a nezapomeň u toho hlasitě syčet": s těmito slovy trochu přišlápla. Nemusela mi to říkat dvakrát. Kroutil jsem se jak divý, syčel jsem jak desetimetrový had a můj úd mohutněl vzrušením. Cítil jsem, že už bych se hrozně rád udělal a proto jsem začal zrychlovat pohyby. Zničeho nic se sehnula a začala mě fackovat: "Co si myslíš ty chudáčku. Že tě snad budu pomáhat nebo co? To jsi si ještě nezasloužil. To se budeš ještě muset hodně snažit, abych měla dobrou náladu a odměnila tě svým laskavým dotykem, po kterém u tebe dojde k takovému vyvrcholení, že u toho omdlíš. Jenže to si ještě počkáš, teď chci vidět jak si to umíš udělat sám. Dělej ty prase jedno otrocký, chci vidět, jak si ho honíš. A pěkně rychle to nastříkej tady do té lodičky": a s těmito slovy mně hodila k nohám svoji lodičku. Zarazil jsem se. Tak takhle jsem si to tedy nepředstavoval, to mě doslova zarazilo. Ale ona mi nedala šanci se příliš rozpakovat. "Tak bude to": stoupla si přede mě s bičíkem v ruce a rozkročila se. "Můžeš se u toho dívat na moje nohy. A neslintej u toho tolik, nebo ti tu tvoji tlamu zacpu": její hlas zněl výhružně, ale mě to kupodivu velmi vydráždilo. Začal jsem si ho pomalu honit a oči jsem měl neustále upřené na její nohy. Pokročila až ke mně a její klín se ocitnul až těsně u mojí tváře. Začal jsem se potit a zrychlil jsem tempo. Volnou rukou jsem chtěl uchopit její stehno, ale předběhla mě. Chytila mě za vlasy, zvrátila hlavu dozadu a její hlas zněl jak prásknutí bičem: "O to se ani nepokoušej, na to nemáš nárok ty ubožáčku. Ty si ho můžeš maximálně honit sám a přitom na mě zoufale třeštit oči jako na fata morgánu. To se ti také nikdy nesplní. A teď než napočítám do deseti tak budeš stříkat, nebo teprve poznáš co s tebou dokážu provést a budeš litovat okamžiku kdy jsi sem vstoupil." Její slova a blízkost jejího klínu vykonaly své a skutečně než stačila dopočítat do devíti, se zoufalým sténáním jsem začal stříkat.

"No vidíš jak ti to šlo rychle. Stačí na tebe trochu houknout a už se můžeš strhat. Jste všichni stejný poseroutkové. Nenajde se ani jeden, který by mně dal trochu práce a kterého bych musela k tomu více nutit. Mám tě dost, vypadni už:" a odvrátila se ode mě. Tak jak mě před tím její slova dokázala vyburcovat, tak teď po mém vyvrcholení zněla hrozně. Urychleně jsem se oblékl a vypadnul jsem ven z baráku.

Až venku jsem si vydechnul, zapálil si cigaretu a přemítal o tom co se vlastně stalo. První myšlenky byly hrozné. Takového blbce už přeci vícekrát ze sebe dělat nemůžu - to nehrozí. Mám přece sám k sobě nějakou úctu. Nasedl jsem do auta a vyrazil cestou k domovu. A postupně se mě začaly vybavovat jednotlivé scény z mojí návštěvy u Dominy. Než jsem dojel domů bylo to jasné. Ke svému překvapení a s určitým pocitem studu a hrůzy, mně bylo jasné, že za ní pojedu opět. V ten okamžik jsem to raději nechtěl racionálně rozebírat, věděl jsem jediné. Opět chci slyšet její panovačný hlas a cítit všechnu tu bolest na svém těle. Opět prožívat ty chvilky absolutní bezmoci a oddanosti, kdy, ač zoufalý z toho co dělám, přesto maximálně vzrušený a hlavně vnitřně uspokojený z toho nádherného ponížení otroka plně ovládaného svojí paní.

Byl jsem zkrátka ztracen. Už to ve mně bude asi navždycky.